Nici Sterling a Chloe Nicole v dlouhém retro filmu

Co dělalo americké porno na konci devadesátek jinak? Točilo dlouho a nešetřilo. Tenhle film běží přes hodinu a čtvrt, střídají se v něm čtyři ženské a ani jedna z nich tam není proto, aby doplnila obsazení. Je to poslední velká éra předtím, než všechno začalo být kratší a hladší, a je na tom vidět, že se ještě počítalo s divákem, který si sedne a nikam nespěchá.

Nici Sterling je tady ta nejvýraznější. Britská herečka, která jela naplno a mluvila u toho, což tehdy nebylo tak běžné, jak se dneska zdá, a je slyšet, že si nic nepřipravila dopředu. Chloe Nicole je proti ní mnohem klidnější a jde spíš po tempu než po hlasitosti, takže když se dostanou do jedné scény, drží každá úplně jinou linku. Azlea Antistia přidává další polohu a Ruby Jewel táhne části, ve kterých se sejdou dvě ženské najednou. Ta rozdílnost je vlastně to nejlepší na celém filmu, protože se ti ani po hodině neslijí do jedné.

Jak vypadá jedna scéna? Otevírá se dlouhým kouřením, které tu dostává mnohem víc prostoru než kdekoliv jinde, a je jasné, že to je záměr a ne náhoda. Pak se to rozjíždí pomalu a bez střihů, v poloze, která vydrží klidně deset minut. Kamera se drží dál a nechává vidět celá těla, ne jenom detaily, a právě tím to vypadá jinak než dnešní scény, kde se stříhá každých pár vteřin. Uvidíš i věci, které by dneska šly ven ve střižně: nepovedený přechod, chvíli hledání, jednu polohu, která očividně nefunguje.

Nenech se zmást tím, že jde o starší film. Není to nic krotkého. Skupinové části jdou naplno a končí přesně tak, jak takové filmy tehdy končily, bez ohledu na to, jestli se to zrovna hodí do záběru. Co se tehdy natočilo, to tam zůstalo, a v tom je celý rozdíl proti dnešku, kdy se z hodiny materiálu vybere deset nejlepších minut a zbytek zmizí.

Slabinou je zvuk a hudba. Podkres jede skoro pořád a v některých scénách přehluší úplně všechno, což je u filmů z téhle doby bohužel standard a nedá se s tím nic dělat. Chce to trochu trpělivosti, jenže ta se tady vyplatí, protože jakmile se rozjede druhá polovina, na hudbu už úplně zapomeneš.

Nech si na to čas a pusť to vcelku. Síla takového filmu je právě v té délce a po kouskách z něj nic nezbude, protože jednotlivé scény samy o sobě nejsou to, kvůli čemu se na tohle dívá. Podobných celovečeráků je tady víc.