Sofia Lee konečně narazila na někoho, kdo jí stačí

Znáš ten typ scény, kde je od začátku jasné, že ona bude mít navrch. Tahle je jiná. Sofia Lee tu poprvé narazí na někoho, kdo drží krok, a je to na celé scéně to nejzajímavější, protože ji to viditelně baví víc než obvykle.

Rozjezd je klidný a nikdo se nesnaží to uspěchat. Sedí, mluví, chvíli se to tváří skoro jako běžná domácí situace, a přesně tím to funguje. Ve chvíli, kdy se to zlomí, má ten zlom nějakou váhu, což u scén, které jdou na věc rovnou od prvního záběru, nikdy nefunguje stejně dobře.

Pusa dostane hodně prostoru a je natočená zblízka. Bere ho hluboko, dívá se u toho nahoru a nedělá z toho povinnou pasáž před hlavní částí. Přidává ruku, střídá tempo, chvíli couvne a nechá to vydýchat. Právě tohle střídání odděluje kouření, které si zapamatuješ, od kouření, které je jenom přechod k další poloze.

Ta prsatá kráska má postavu, která nese celé záběry sama o sobě, a kamera si toho je vědomá. Nelepí se ale na jedno místo tak, abys ztratil přehled. Střídá odstup a detail rozumně, takže pořád víš, co se děje a kde. U scény takhle dlouhé je to zásadní, protože jakmile jednou ztratíš orientaci, už se do ní nevrátíš.

Když se to rozjede naplno, jde se přes doggystyle, jízdu nahoře a polohu vestoje, a mezi tím se nedělají hluché pauzy. Ona se přetáčí sama a bere si ho s sebou, takže mezi jednou polohou a druhou nevzniká místo, kde by napětí spadlo. Nadržená ženská, která přesně ví, co chce, a nečeká, až jí to někdo nabídne.

Za pozornost stojí, jak se u toho chová k němu. Většina delších scén sklouzne do toho, že jeden odvádí práci a druhý ji přijímá. Tady se to přehazuje. Chvíli vede ona, chvíli on, a ani jeden se nesnaží mít navrch po celou dobu. Díky tomu druhá půlka nevypadá jako opakování první, což je u tohohle formátu ta nejčastější slabina.

Slyšíš ji celou dobu a to je věc, kterou dnešní produkce pořád víc ořezává. Nedělá falešný soundtrack, který zní stejně u všech, ale reaguje na to, co se zrovna děje, a chvílemi něco řekne. Právě zvuk drží pozornost líp než jakýkoli střih, a tahle scéna to ví.

Konec je bez uhýbání a nechá se doběhnout. Nikdo neseká na střih ve chvíli, kdy to vrcholí, a ona zůstane v záběru i potom.

Jestli tě na ní bere hlavně ta postava, projdi si potom prsatá, je toho tam dost. A kdyby ti sedly české ženské se stejně výraznou figurou, Lucie Wilde je jasný další krok.