Tommy King bez jediného vypnutí, od začátku do konce

Tohle si nepouštěj, když máš čas jenom na chvilku. Znáš to, většina scén se dá odbýt mezi dvěma věcmi a nic ti neuteče. Tahle ne. Je postavená tak, že se rozjíždí pomalu, drží se a pak se ještě dvakrát zvedne ve chvíli, kdy bys čekal, že už to dojíždí.

Tommy King je v tomhle jiná než většina holek, které se na podobně dlouhé kusy nasazují. Nešetří si síly na konec a zároveň se hned na začátku nevystřílí. Rozjezd je v klidu, nechá se rozehřát, dá si načas s pusou a teprve pak se to začne lámat do tvrdšího. Až se to zlomí, poznáš to okamžitě.

Střídá polohy tak, aby žádná neběžela dýl, než unese. Doggystyle, jízda nahoře, pak zase zpátky, a mezi tím se nedělají hluché pauzy na přerovnání. Ta nadržená brunetka drží tempo sama a je vidět, že jí to nikdo nemusí říkat. Když se jí něco líbí, zůstane u toho. Když ne, jde dál.

Za pozornost stojí, jak se u toho chová k chlapovi. Většina delších scén sklouzne do toho, že ona leží a on odvádí práci. Tady je to obráceně minimálně půlku času. Sama si ho posadí, sama se otočí, sama určí, jak rychle to půjde. Není to hraná dominance na kameru, spíš klid někoho, kdo přesně ví, co na sobě má rád.

Ptáš se, jestli to někde nezačne nudit? Poctivě řečeno je to hlavní riziko u všeho takhle dlouhého. Tahle scéna to řeší tím, že se v ní mění prostředí i světlo, takže druhá polovina nevypadá jako první. A hlavně se v ní nešetří zvukem. Slyšíš ji celou dobu, což je věc, kterou dnešní produkce pořád víc ořezává, a přitom právě ta drží pozornost líp než jakýkoli střih.

Všimni si taky, co dělá rukama. Nenechá je ležet a nepoužívá je jenom k tomu, aby se o něco opřela. Drží se, tlačí, přitáhne si ho k sobě a sama si nastaví úhel, ve kterém to chce mít. Díky tomu mezi jednou polohou a druhou nevzniká hluché místo, kde se čeká, až se všichni přerovnají. U scény postavené na délce je přesně tohle rozdíl mezi něčím, co dojedeš, a něčím, co v půlce zavřeš. Nikdo to nikde nekomentuje a přitom to nese celou druhou půlku.

Konec je bez cirátů. Nechá si to udělat a zůstane v záběru, nikdo neutíká pryč ve chvíli, kdy to začne být zajímavé. Ta kráska si to odjede celé a ještě se u toho tváří, že by klidně pokračovala.

Jestli tě u ní bere hlavně ten zadek, projdi si potom velký zadek, je toho tam plno. A kdyby ti sedly drobnější holky se stejně tvrdým přístupem, Jane Wilde jede v podobné lize a taky si nenechá diktovat tempo.