Little Caprice venku, kde ji může vidět kdokoli

Venku, bez publika a bez cizí ruky. Nedělej, že tě sólo scény nezajímají, protože tenhle typ je přesně ten, kvůli kterému stojí za to je hledat. Rozdíl proti té stovce dalších je v tom, kde se to odehrává.

Little Caprice tohle točí venku a nedělá z toho kulisu. Není to zahrádka s bazénem nasvícená tak, aby vypadala jako studio. Je to prostor, kde je opravdu vidět, a ona si toho je vědomá. Poznáš to podle toho, jak často se rozhlíží, a hlavně podle toho, že se u toho tváří spíš pobaveně než nervózně.

Začíná oblečená a se svlékáním si dává načas. To je věc, kterou většina sól odbyde jako nutnou formalitu před hlavní částí. Tady je svlékání součástí scény, protože venku dává smysl. Každý kus, který jde dolů, něco znamená, což se v pokoji na posteli nikdy nestane.

Když dojde na ruce, jde po tom pomalu. Dráždí se, zastaví se, vrátí se o kus zpátky. Ta drobná brunetka nemá kam spěchat a ani nespěchá, což je u sóla vzácnější, než by mělo být. Většina se vrhne rovnou na hračku, odjede se to a je hotovo.

Hračky přijdou až ve chvíli, kdy dávají smysl, a ani pak z toho není technická ukázka. Střídá, zkouší, u některé zůstane dýl, jinou odloží stranou. Právě ta nerozhodnost je na tom nejlepší, protože vypadá jako něco, co dělá pro sebe, ne pro kameru.

Za pozornost stojí, jak s tím pracuje světlo. Venku se nedá nasvítit nic, takže scéna vypadá tak, jak vypadá, a to jí sedí líp než jakákoli produkce. Vidíš ji celou, ne jenom nasvícený výřez, a to je u téhle stavby těla podstatné.

Slyšíš ji celou dobu a nedělá ten falešný soundtrack, který zní stejně u všech. Reaguje na to, co si zrovna dělá, a chvílemi se u toho zasměje. Zní to jako maličkost, jenže právě to oddělí scénu, kterou dojedeš, od scény, kterou zavřeš skoro hned.

Dej si bacha na zvuky okolo. Nikdo je nepřekryl hudbou, takže je slyšet vítr, ptáci a občas něco v dálce. Zní to jako detail, o kterém nemá cenu mluvit, jenže právě kvůli tomu má scéna nějaké místo a čas. Ve studiu je ticho a všechno je jenom ona. Venku je pořád slyšet, že tam někdo může přijít, a ona to ví.

Venku se nedá nic zopakovat a nic dotočit, takže to, co vidíš, je přesně tak, jak to proběhlo. Ta jednorázovost je na celé scéně cítit a je to hlavní věc, která ji odlišuje od desítek nasvícených sól natočených v pokoji.

Jestli ti sedí drobné holky, projdi si potom brunetky. A kdybys chtěl další českou kočku podobného typu, Eveline Dellai je dobré místo, kde pokračovat.