Silvia Saint venku, tvrdě a bez ateliéru

Konečně něco, co se netočilo v ateliéru. Půldruhé hodiny evropské produkce, která vzala lidi ven a natáčela je v reálném prostoru, kde se během scény mění světlo a do mikrofonu jde vítr. To je věc, kterou dneska skoro nikdo nedělá, protože je nepohodlná a stojí peníze.

Silvia Saint je v tomhle obsazení jedna z několika a nesnaží se to na sebe strhnout. Nemusí. Stačí, že jako jediná působí, jako by kamera vůbec nebyla v místnosti, zatímco ostatní kolem ní pořád trochu hrají. Vezme si svoje minuty a udělá s nimi přesně to, co chce.

Jak se to jede? Tvrdě a bez rozcvičky. Anál sem přijde dřív, než čekáš, a nikdo z toho nedělá událost, ke které by se muselo dojít přes půl filmu. Scény se rozjíždějí dlouhým kouřením, protože se z něj tehdy nedělal úvod, ale plnohodnotná část, a teprve pak se to zlomí do něčeho ostřejšího.

Venkovní scény jsou důvod, proč si tohle pamatuješ. Není to nasvícené, není to hezké a párkrát je vidět, že si štáb prostě našel místo a doufal, že nikdo nepřijde. Přesně tahle nedokonalost dává celé věci naléhavost, kterou vyladěný ateliér nedokáže vyrobit ani omylem.

Sestava kolem ní je pestrá a nikdo z toho nedělá téma. Blondýna vedle brunety, klidná vedle hlasité, bez jediného pokusu ti vysvětlovat, proč jsou zrovna takhle poskládané. Tehdy se obsazovalo podle toho, kdo byl volný. Dneska podle toho, co si vyhledáváš.

Nebudu ti tvrdit, že se to celé dívá dobře. Mezi bloky se odehrává spousta věcí, které bys proklikal, a francouzský rámec kolem toho ti nic nedá, pokud kvůli němu nepřicházíš. Obraz je měkký, střihy sekají zvláštně a jedna venkovní pasáž je tak tmavá, že v ní chvílemi nepoznáš, co se děje.

Zbytek za to ale stojí. Naplno, na tělo, bez střihu na poslední chvíli.

Rozdíl proti americké produkci té doby je slyšet i vidět. Tam se stavěly kulisy a svítilo se do posledního kouta, tady se vyjelo ven a natáčelo se s tím, co bylo po ruce. Výsledek je syrovější, hůř vypadá a líp se pamatuje. Jestli ti sedí spíš tenhle přístup než vyleštěný ateliér, tohle je přesně ta strana, na kterou patříš.

Za pozornost stojí i tempo. Nic se tu nevysvětluje dvakrát, scény na sebe navazují rychle a film s tebou počítá jako s někým, kdo ví, proč si ho pustil.

Tohle si nech na večer, kdy nikam nespěcháš, protože po pěti minutách ti to nedá vůbec nic. Až to dojedeš, projdi si její další videa nebo se podívej na zbytek retra.