Silvia Saint v dlouhém retru plném ženských

Dvě a čtvrt hodiny. Tuhle informaci potřebuješ dřív než cokoliv jiného, protože tenhle kus se nepouští mezi dvěma věcmi a po deseti minutách nezavírá. Tehdejší produkce počítala s tím, že si sedneš a zůstaneš sedět, a podle toho je to celé postavené.

Silvia Saint je tady důvod, proč tohle vůbec hledáš. Blondýna s klidem, který se nedá naučit, a s postavou, kterou kamera bere celou a nemusí ji nikde vylepšovat. Nespěchá, nehraje překvapení a nedělá ty přehnané obličeje, co dneska patří k řemeslu. Jde na to jako někdo, kdo přesně ví, co dělá, a to je na ní pořád to nejlepší.

Kolem ní se motá celá řada dalších holek a to je druhá polovina zábavy. Sestava je široká, střídají se typy postav i povah, a nikdo z toho nedělá vědu. Někdo je hlasitý, někdo tichý, jedna scéna jede natvrdo a další se skoro celou dobu jenom svléká. Jsou tu i mezirasové scény, natočené bez toho, aby se z toho dělal celý koncept, což je rozdíl proti dnešku, kde se z toho staví značka.

Jak se to dívá? Po blocích. Každá scéna má svůj vlastní rozjezd, dlouhé kouření, které se tehdy nebralo jako předehra, ale jako plnohodnotná část, a teprve pak se to zlomí. Kamera stojí, drží záběr a nechá tě dívat se místo toho, aby ti každé tři vteřiny měnila úhel. Zvykneš si na to rychleji, než čekáš.

Za zmínku stojí, jak to vypadá. Zrno, měkký obraz a barvy, které dávno vybledly. Zní to jako seznam vad, jenže právě tohle je půlka důvodu, proč lidi retro porno hledají, a nedá se to dodělat žádným filtrem.

Nebudu ti lhát, že je to celé skvělé. Mezi scénami se odehraje spousta věcí, které bys dneska proklikal, dialogy jsou na hraně a jedna pasáž se táhne tak dlouho, že si stihneš dojít pro pití. Zvuk je na tom nejhůř, protože hudba jde přes všechno ostatní. Přeskoč to a nic ti neuteče.

Ale to dobré je tady dlouhé a je toho víc než v celém dnešním patnáctiminutovém formátu. Poměr, který se dneska nevidí.

Jedna věc mě na jejích tehdejších filmech baví nejvíc. V takhle širokém obsazení nedostane nikdo prostor zadarmo, takže se pozná, kdo scénu utáhne a kdo se veze. Ona ji utáhne pokaždé, i když má na plátně sotva pár minut, a je to tím, že se nesnaží překřičet ostatní. Prostě dělá svoje pomaleji než celý zbytek filmu a oko jde automaticky za ní.

Pusť si to od začátku a nech to běžet. Tenhle typ se odemyká až ve druhé půlce, kdy se konečně sejde víc lidí najednou, a po kouskách ti z toho nezbude vůbec nic. Jejích dalších videí je tu víc a jedno druhému se nepodobá.