Amber Lynn a Rebecca Bardoux v retro celovečeráku

Šest ženských v jednom filmu zní jako přehlídka, kde na nikoho nezbude čas. Tady zbude. Hodina a čtvrt stopáže je rozdělená tak, že každá dostane svůj vlastní blok, a tenhle způsob stavby dnešní produkce prostě neumí, protože už netočí filmy, ale jenom scény.

Amber Lynn je jméno, kvůli kterému si tohle většina lidí pustí, a nezklame. Jede naplno od první chvíle, mluví u toho a dívá se do kamery způsobem, který se dneska buď nepoužívá, nebo se nacvičuje tak dlouho, až je to znát. Rebecca Bardoux jde na to opačně, pomaleji a s větším klidem, a Melissa Hill mezi nimi funguje jako most, protože se dokáže přizpůsobit komukoliv. Felecia, Missy a Marki sestavu doplňují a ani jedna z nich není jenom do počtu. A hlavně z nich není cítit nervozita, kterou dneska poznáš na každé druhé holce v první minutě záběru.

Něco ti řeknu k té stavbě. Šest ženských v jednom filmu funguje jenom tehdy, když každá dostane svůj prostor, a tady ho dostane, protože se scény nekrájejí na kousky a nemíchají mezi sebou. Jedna začne, doběhne a teprve pak jde další. Zní to samozřejmě, jenže dnešní produkce tohle nedělá, střídá záběry mezi dvěma páry naráz a výsledek je, že si nezapamatuješ ani jednu. Tady si zapamatuješ všechny.

Nejlepší část je ta, kde se dvě ženské pustí do sebe navzájem. Není to natočené jako povinný lesbický blok mezi dvěma tvrdšími scénami, ale jako věc, které se dá věnovat deset minut v celku. Kamera stojí na místě, nikdo neposunuje nohy kvůli lepšímu úhlu a ty se prostě díváš.

Zbytek jede tak, jak se tehdy točilo. Dlouhé rozehrávky, kouření, které trvá tak dlouho, jak má, střídání poloh bez střihu a konce dělané naplno. Přijde ti to zdlouhavé? První čtvrthodinu možná ano, a pak si na to zvykneš a už ti dnešní tempo nebude připadat přirozené.

Slabých míst tu je pár a nemá cenu je obcházet. Osvětlení je místy hrozné, zvuk se v půlce záběrů utopí v hudbě a jedna scéna vypadá, jako by se dotáčela úplně jindy než zbytek filmu. Jenže tohle jsou vady, které patří k době, a poznáš je na každém kousku z téhle éry.

Nech si to na dobu, kdy máš klid. Tohle není nic, co si pustíš na pět minut, a čím dál to necháš běžet, tím líp se to rozjede. Zapni si to a nech to jet, ono si tě to samo zavolá zpátky. Dlouhých kousků je tu víc a stojí za to projít si je popořadě.