Little Caprice v roli paní, která určuje pravidla

Little Caprice v úplně jiné poloze, než na jakou jsi u ní zvyklý. Tady nehraje tu, které se něco děje, ale tu, která rozhoduje, co se dít bude. Skoro čtyřicet minut a celé to stojí na tom, kdo má navrch, což je u ní změna, kterou stojí za to vidět.

Kdo její věci zná, ví, že má docela široký rejstřík. Zvládne tvrdé anální scény, zvládne pomalé holčičí věci s další ženskou i prvoosobní záběry, kde jde všechno přímo na tebe. Právě proto jí tahle poloha sedne líp, než by sedla spoustě jiných. Není to herečka jedné jediné roviny a tohle video je toho důkaz.

Dominance na kameře je přitom nejtěžší věc, jakou může herečka odehrát. Většina to přežene, začne mluvit nepřirozeně nahlas a je z toho divadlo, kterému nevěříš ani vteřinu. Ona jede opačně, spíš klidně a s jistotou, a přesně tím to celé funguje. Nemusí zvyšovat hlas, aby bylo jasné, kdo tu situaci drží v ruce.

Tempo je pomalejší, než bys čekal. Nejde tu o to, aby se co nejrychleji došlo k věci, ale o napětí, které se staví předtím, a skoro celá první část je postavená právě na něm. Jestli tohle není tvoje parketa, budeš se tady nudit a je fér to říct rovnou, ne až v půlce.

Zato jestli tě baví, když má scéna nějaký řád, dostaneš ho vrchovatě. Všechno má svoje pořadí, nic se neděje jen tak náhodou a je vidět, že si to někdo vymyslel dopředu. To se v běžné produkci, která scénu skládá podle toho, co zrovna vyjde, prakticky nevidí.

Vypadá to jednoduše a bez ozdob. Žádná stylizace, obyčejný prostor a kamera, která se drží dost daleko na to, abys viděl celou situaci, protože u tohohle typu videa je kontext důležitější než detail. Detailní záběry by tu spíš překážely, než aby něčemu pomohly.

Slabinu to má a je to slabina celého žánru. Táhne se to. Skoro čtyřicet minut je na tenhle typ scény opravdu hodně a prostřední část by snesla znatelně kratší stopáž, protože se v ní dlouho drží jedna a ta samá nálada. Kdyby to mělo o deset minut míň, bylo by to výrazně silnější.

Jedna věc se u tohohle typu videa nedá obejít. Nedá se proklikat. Scéna postavená na tom, kdo koho drží, ztrácí přeskakováním úplně všechno, protože to podstatné není v jednotlivých záběrech, ale v tom, jak se to mezi nimi posouvá. Když si vyskáčeš jenom vrcholy, zůstane ti pár nesouvisejících minut a budeš se ptát, o co tady vlastně šlo. Buď na to máš čas, nebo si radši pusť něco jiného.

Pusť si to ve chvíli, kdy od ní chceš něco jiného než obvykle. Jejích dalších videí je tady dost a většina z nich jede úplně jinou cestou, takže máš s čím srovnávat.