Tera Patrick a Inari Vachs v trojkách z devadesátek

Konec devadesátek je zvláštní bod. Ještě se točily celovečeráky, ale už se natáčelo na video, takže je obraz ostřejší a scény tvrdší než u toho, co vzniklo o deset let dřív. Tohle je přesně ten typ a hodina a čtvrt ti to ukáže bez dlouhého vysvětlování. Rozpočty už tehdy klesaly a je to vidět na kulisách, jenže na tempu se šetřit ještě nezačalo.

Tera Patrick tady ještě není hvězda, kterou z ní udělalo pár dalších let, a je to na ní vidět v tom nejlepším smyslu. Jde do toho bez toho, aby si hlídala image, a scéna s ní má úplně jinou energii než pozdější věci, kde už se přesně vědělo, kdo je. Inari Vachs vedle ní jede drzejší styl, mluví, provokuje a nenechá chlapa řídit tempo. Když se ty dvě sejdou ve trojce, je z toho nejlepší část celého filmu.

Trojky jsou vůbec to, na čem tenhle kousek stojí. Dvě ženské na jednoho, střídání bez střihu a hlavně bez toho, aby jedna čekala v pozadí, až na ni dojde řada. Baví se mezi sebou, což je detail, který rozhodne o tom, jestli se na trojku dá dívat, nebo je to jenom dvojka s divákem navíc. Ta druhá se nedívá jinam a nedělá, že tam není, což je půlka toho, proč to celé funguje.

Za zmínku stojí, jak se v tomhle období měnil obraz. Film ustupoval videu, takže je všechno ostřejší a světlejší než dřív, ale ještě se natáčelo na stativ a v dlouhých záběrech. Dostaneš tím kombinaci, která existovala jenom pár let: staré tempo v nové kvalitě. Chvíli po tomhle se celovečeráky přestaly točit skoro úplně a zbyly jenom samostatné scény.

Rozjíždí se to pomalu a to je na těchhle filmech normální. Chvíli se povídá, chvíli se někam přesouvá a pak se to zlomí do scény, která běží dvacet minut v jednom kuse. Kouření dostane svůj prostor, polohy se mění průběžně a konce jsou dělané postaru, naplno a bez střihu na poslední chvíli.

Za co to strhává body? Zápletka nedává smysl, herectví mezi scénami je na hraně a pár pasáží se táhne tak, že se přistihneš, jak taháš za časovou lištu. Jenže o tohle tu nikdy nešlo a ty to víš stejně dobře jako já.

Pusť si to celé a ne po kouskách. Tenhle film se odemyká postupně a to nejlepší má schované až za polovinou, přesně jak se tehdy filmy stavěly. Tenhle konkrétní kousek je navíc jeden z mála, kde tě nezklame ani začátek. Retro sekce tady roste, tak se do ní po tomhle vrať.