Bondage

Proč tě tak bere pohled na svázanou holku? Protože nemůže nikam, a přesně o tom je celý tenhle žánr. Bondage není o sexu jako takovém, ale o tom, co s tělem udělá provaz: kam se zařízne, co vytlačí nahoru, jak se holka může hýbat a jak už ne. Někdy se u toho vůbec nešuká a stejně je to lepší než půlka análních scén, které znáš.

Řemeslo je tu důležitější než kdekoli jinde. Japonská škola kinbaku pracuje s uzly jako s ozdobou, takže výsledek vypadá spíš jako umělecká fotka, na které má někdo svázané kozy do fialova. Západní styl, jak ho léta točí Kink, jde na to prakticky: rychle, pevně, hlavně aby držela tam, kde ji chtějí mít. Amatéři pak používají kožená pouta a pásky, protože provaz se musí umět a špatně uvázaný uzel je jediná věc, která tenhle žánr dokáže zkazit.

Kdo v tom skončí svázaný? Kdokoli, a právě proto je tahle kategorie tak pestrá. Drobné petite holky, které se dají složit do poloh, jaké by jinde nešly. Prsaté kusy z velkých prsou, kde je provaz vedený tak, aby kozy vytlačil dopředu a nedovolil je schovat. Nadržené blondýny v prádle i dvě holky najednou, protože lesbické svazování je celý vlastní svět.

Jak taková scéna vypadá od začátku? Nejdřív se váže, a to je nuda jenom pro netrpělivé. Uzel po uzlu, kontrola, jestli projde prst pod provaz, otázka, jestli cítí ruce. Pak se s ní začne pracovat: doteky, plácání přes prdel, hračky, a ona zjistí, že uhnout nejde ani o kus. Odsud se to buď zlomí do tvrdého kouření a šukání, nebo zůstane u dráždění tak dlouho, až nadržená prosí, aby jí to konečně někdo udělal. Nejlepší moment přichází při přesvazování, kdy se na chvíli uvolní, nadechne se a hned jde do další polohy.

Mám tenhle žánr rád kvůli jedné hlouposti: je z něj vidět, kdo umí. Nikde jinde v porně se tak jasně pozná řemeslo, protože provaz buď drží a sedí, nebo ne, a kamera to nezakryje. Působí to jako fetiš pro trpělivé lidi, kteří si zároveň rádi hrají. Vlastně docela roztomilé, na to, že se u toho někdo houpe ve vzduchu.

Podívej se, jak to zvládají holky, které v tom umí chodit. Violet Starr je drobná a ohebná, což se pro tenhle žánr hodí líp než cokoli jiného. Blanche Bradburry má tvary, kolem kterých se dá vázat donekonečna, a nikdy u toho nevypadá nervózně. A Little Caprice se dokáže i ze svázané polohy tvářit, že tu hru řídí ona.

Rozdíly mezi scénami jsou tady větší, než bys čekal. Někde jde o pouhé znehybnění, jinde o zavěšení, kde už nese váhu provaz a ne nohy. Existují i scény postavené na volbě, kdy si holka vybírá mezi dvěma nepříjemnými možnostmi a obě jsou dobré. Dobrá scéna se vždycky pozná podle konce: rozváže se pořádně, promasíruje se, kde to tlačilo, a chvíli se povídá. Kdo tohle vystřihne, ošidil nejlepší část.

Odkud se to vlastně vzalo? Japonské vázání vyrostlo z něčeho úplně jiného než z porna a do postele se dostalo mnohem později, což je na něm pořád poznat: proto se tam tolik řeší, jak to vypadá, a proto se uzly počítají. Západní scéna si z toho vzala hlavně praktickou část a doplnila ji vlastní posedlostí zavěšením. Když se obojí potká, vznikne scéna, ve které visí nadržená kurva ve vzduchu, kozy stažené provazem, a ty nevíš, jestli se dívat na ni, nebo na to, jak přesně je to uvázané.

Odsud pokračuj podle chuti. Když tě víc než uzly zajímá to velení a poslušnost, jdi na bdsm. Když chceš vidět, kam až se dá zajít, čekají extrémy. A jestli máš chuť na drzé kurvy, které si o svázání řeknou samy, jsou tu sluts, případně MILF videa, kde bývá po ruce mnohem víc zkušeností.