Casey Calvert to bere naplno

Nedělej, že ne. Casey Calvert je jedno z těch jmen, u kterých člověk otevírá video s docela konkrétním očekáváním, a tahle scéna ho splní beze zbytku. Není v ní nic, co bys musel přeskakovat, a hlavně v ní není ani chvilka, kdy by se někdo tvářil, že je zrovna v práci a počítá, kdy to skončí.

Rozjezd je krátkej a nesnaží se předstírat, že se tady bude něco budovat. Casey se objeví, chvíli se na sebe koukají, a pak už se jede. To je struktura, kterou většina scén nezvládne, protože se buď zdržuje zbytečně dlouho, nebo naopak skočí do toho tak rychle, že nemáš šanci se do toho dostat. Tady je to vyvážený a poznáš to okamžitě.

Kouření je tady hlavní chod a ne předehra, kterou je potřeba odbýt. Casey to dělá způsobem, kterej nejde odkoukat a nejde ani zahrát, protože je v tom moc věcí najednou. Oční kontakt, ruce, tempo, který si sama mění, a pak ty momenty, kdy jde vyloženě přes hranu a nechá to na sobě vidět. Slintá, popadá dech a jde do toho znova. Nikdo to nestříhá pryč. Její postava je pro tenhle žánr ideální a scéna to ví. Drobná, s malýma kozama, takže v záběru nic neodvádí pozornost od toho, co se opravdu děje. Kamera je většinu času blízko a když už odjede dál, tak proto, aby bylo vidět, jak s ní ten druhej zachází. Vidíš ruce ve vlasech, vidíš, kde ji drží, a vidíš, jak se jí to líbí víc, než by přiznala.

Proč zrovna tahle a ne stovka podobných scén? Protože v ní není hluchý místo. Většina hardcore videí má v půlce pasáž, kterou tam nikdo nechtěl, jenže se musela natočit, aby to mělo nějakou délku. Tady se nic takovýho nestalo. Celý to jede v jednom oblouku a když se mění poloha, tak proto, že to dává smysl, ne kvůli počtu.

Vsadím se, že tenhle typ scény hledáš kvůli reakcím a ne kvůli tomu, co se dělá. To je totiž věc, ve který se dobrý a špatný video liší nejvíc. Casey nedrží kamennou tvář, nesnaží se působit nedotčeně a ani jednou se netváří překvapeně, když přijde něco tvrdšího. Prostě si to vzala a nechala to na sobě vidět. Jenže právě tohle většina produkce vyhladí do ztracena.

Konec je bez zbytečnýho finále a scéna se s ním nijak nepáře. Dojede se to přesně tak, jak se to celou dobu vedlo, a nikdo se nesnaží vymyslet efekt navíc. Jestli tenhle směr sedí, projdi si bdsm, kde se pracuje s podobnou dynamikou od začátku. A když chceš stejnou energii od jiný tváře, koukni na Jane Wilde.