Czech Streets

Napadlo tě někdy, co by se stalo, kdybys prostě oslovil holku na ulici a nabídl jí peníze? Czech Streets je odpověď na tuhle otázku a je to jeden z nejúspěšnějších českých formátů vůbec. Kamera jde ven, chlap za ní osloví normální holku u zastávky, v obchoďáku nebo cestou z práce, a začne se domlouvat. Někdy to skončí smíchem a odchodem, jindy o chvíli později v cizím bytě. A ty jsi u toho od první vteřiny, protože kamera se nikdy nevypne.

Co na tom lidi honí nejvíc? To vyjednávání. Půlka téhle kategorie se odehraje ještě oblečená a je to ta lepší půlka: vidíš, jak se holka nejdřív směje, pak se ptá kolik za kouření a kolik za všechno, pak se rozhlídne, jestli ji někdo nezná. Ten moment, kdy jí to začne dávat smysl a začne se ptát, jestli jde jenom o kouření nebo o všechno, je celý žánr v jednom záběru. Nikdo si takovou reakci u stolu nevymyslí, a už vůbec ne ten pohled, když jí dojde, že to fakt udělá.

Jak taková scéna běží? Nejdřív ulice a domluva, pak přesun. Odtud se jde do bytu, do sklepa, na záchod v hospodě nebo rovnou na zadní sedadlo. Kamera je z ruky, kývá se a občas najede úplně blízko, protože žádný stativ nikdo nenosí. Začne se rychlým kouřením, protože tady se nikdo nezdržuje předehrou, a pak se šuká vestoje, v předklonu nebo obkročmo, podle toho, co daný prostor dovolí. Konec bývá výstřik na obličej, na kozy nebo rovnou do pusy.

Kdo v těch scénách končí? Úplně normální Češky, které tě potkají v tramvaji. Studentka, co potřebuje na nájem, prodavačka po směně, jedna útlá petite, druhá s kozama, které přebijí i tu kameru, občas vyzrálá ženská, která si to celé užívá víc než ten chlap a jde spíš do MILF polohy. Právě proto tenhle žánr funguje: vypadají jako lidi, ne jako pornoherečky.

A jak se to liší od klasického castingu? Prostředím a rizikem. V českém castingu je pokoj, židle a klid. Tady je kolem provoz, cizí lidi za rohem a strach, že někdo přijde. To napětí je slyšet na hlase a je to jediná věc, kterou žádné studio nedokáže napodobit. Mně osobně sedí právě ta syrovost víc než dokonale nasvícená scéna.

Paleta je širší, než by čekal. Máš tu klidné domluvy, kde jde holka dobrovolně, je zvědavá a sama si řekne, kam to chce, i tvrdší kalibr, kde se to zvrhne v pořádnou jízdu, co patří rovnou mezi sluts. Někdy se přidá druhý chlap a je z toho trojice, občas dojde i na anál rovnou na místě. A protože kameraman je zároveň ten, kdo do ní jede, dostaneš spoustu POV záběrů.

Řeknu ti na rovinu, co si o tom myslím. Tenhle žánr stojí a padá na tom, jestli je ta holka do toho. Nejlepší kusy jsou ty, kde se během domluvy otočí a začne to řídit ona: sama navrhne, kam půjdou, sama si to rozepne, sama mu vyndá klacek, sama si sedne. Nadržená holka, která zjistí, že jí to celé začíná bavit, je stokrát lepší než jakákoliv nasmlouvaná scéna.

Stojí za to poslouchat zvuk. V bytě je slyšet každý krok na schodech, v autě motor, venku hlasy. Tenhle ruch dělá půlku atmosféry a je to důvod, proč se czech streets kouká jinak než studiová produkce. Když k tomu nadržená holka celou dobu mluví česky a nadává u toho, máš pocit, že jsi tam s nimi, a to je přesně to, co ten formát prodává.

Sleduj taky, jak se scéna mění, jakmile se zavřou dveře. Na ulici je holka opatrná a mluví potichu, uvnitř se během chvíle promění v nadrženou žínu, která si sama rozepne kalhoty a klekne si. Ten přepínač je to nejlepší, co tenhle formát nabízí, a v žádné studiové scéně ho neuvidíš.

Poznat dobrý kus je snadné. Domluva je dlouhá a nesestříhaná, kamera nezmizí do celku a nikdo nespěchá do postele. Když je vidět celý oblouk od prvního oslovení až po konec, je to trefa a pustíš si to celé.

A kam teď? Stejná škola za volantem čeká u czech hitchhiker. Domácí verzi bez kameramana najdeš v českých amatérkách. A když jedeš podle typu, jsou tu blondýny i prsatá videa. Nová videa přibývají každý den.