Alexis Crystal a druhá holka venku se svými kluky

Venkovní scény mají jednu výhodu a jednu vadu. Výhoda je, že nevypadají jako natočené v pronajatém bytě s bílou stěnou. Vada je, že se v nich pořád něco děje na pozadí a zvuk stojí za nic. Obojí platí i tady.

Dvě dvojice, jedno místo a přes dvacet minut. Rozjezd je krátký a scéna se docela rychle rozdělí, takže většinu času sleduješ dvě věci vedle sebe. To je formát, který buď bavi, nebo rozčiluje, protože o půlku dění vždycky přijdeš.

Alexis Crystal je tady výrazně uvolněnější než ve svých studiových kusech. Nehraje na kameru, směje se, občas mluví na tu druhou holku, a scéna tím získává něco, co se nedá nafingovat. Mně osobně tohle na ní sedí nejvíc ze všeho, co po ní tady je, protože ve vypulírovaných produkcích působí spíš odtažitě.

Jak to vypadá? Přirozeně, což je na tom to nejlepší. Žádné aranžované pózy, nikdo nečeká na povel a nikdo se nesnaží držet břicho zatažené. Drobnější postavy obou holek jsou tady vidět v pohybu a bez nasvícení, které by je vytvarovalo do něčeho jiného.

Výtku má a je předvídatelná. Zvuk je venku špatný. Slyšíš vítr, auta a občas někoho zdálky, a to, co bys slyšet chtěl, se v tom ztrácí. U scény, která stojí na uvolněnosti a mluvení, je to horší problém, než by bylo jinde.

Druhá vada je kamera. Je jedna a musí se rozhodovat, takže ve chvíli, kdy se něco zajímavého děje u jedné dvojice, míří na druhou. Několikrát mi to zvedlo tlak, protože zrovna to lepší se odehrálo mimo záběr.

Konec je rychlý a scéna se pak nezdržuje. Za daných podmínek rozumné rozhodnutí, protože venku se dlouhé doznívání natočit stejně nedá.

Ber to jako odlehčenější kus. Kdo chce od Alexis Crystal tvrdou práci, najde tady po ní jiné a lepší věci. Kdo chce vidět, jaká je, když se zrovna nesnaží, tohle je ta správná scéna.

Za zmínku stojí i to, že se scéna netváří jako náhoda. Nikdo nepředstírá, že se dvě dvojice potkaly omylem, a ta upřímnost jí sluší víc než vymyšlená záminka, kterou by stejně nikdo nebral vážně.

A vydrží pozornost celých dvacet minut? Skoro. Poslední třetina se trochu vleče, protože už nemá kam gradovat, ale do té doby to jede svižně.

Jak si to stojí vedle studiových věcí, co po ní tady jsou? Úplně jinak, a schválně. Studiové scény ji ukazují jako profesionálku, která odvádí práci. Tahle ji ukazuje jako někoho, kdo se u toho baví, a to je podstatně vzácnější zboží.