Zakázaná chvilka u Griffinů: Lois si to rozdá

Přiznej si, že na tuhle zrzku jsi u té seriálové předlohy myslel dřív, než tě napadlo hledat kreslené porno. Nejsi v tom sám. Lois Griffin je v parodické scéně nakreslená přesně tak, jak si ji každý domýšlel: širší boky, plná prsa, ten samý výraz, jenom tentokrát bez jediné cenzury přes to nejlepší.

Scéna staví na tom, že se to celé odehrává doma a nikdo o tom nemá vědět. Právě z toho žije. Nezačne se rovnou, nejdřív se chvíli hraje na to, že se nic neděje, a to napětí je půlka celého vtipu. Když se ta nadržená konečně přestane držet zpátky, jde to rychle. Klekne si, vezme si ho do pusy a nespěchá u toho, pak se otočí, opře se rukama a nechá se ošukat zezadu přímo tam, kde stojí.

Odtud se to zlomí do polohy, kde si tempo diktuje sama. Osedlá si ho, drží se jednou rukou a druhou si přidržuje kozy, a v tuhle chvíli poznáš, jestli animátor tomu žánru rozumí, nebo jenom obkresluje. Tady rozumí. Tělo se hýbe celé, nic nezůstává ztuhlé, ruce mají kam sáhnout a obličej se mění podle toho, co se zrovna děje.

Právě tenhle typ parodie je v kresleném porně nejsilnější a má to jednoduchý důvod. Postavu už znáš. Nemusíš se s ní seznamovat, nemusíš si domýšlet, jaká je, protože to víš roky dopředu. Kreslíř tak může přeskočit celý úvod a jít rovnou po tom, kvůli čemu jsi sem kliknul. V hraném porně tenhle luxus neexistuje, tam se ti postava musí nejdřív představit.

A ještě jedna věc, které si všimni: barvy. Parodie tohohle typu se drží palety originálu, takže scéna vypadá jako díl, který nikdy nešel do vysílání. To je přesně ten efekt, o který jde. Kdyby si animátor vymyslel vlastní styl, půlka toho kouzla je pryč.

Všimni si taky, jak je scéna postavená kolem jednoho prostoru. Nepřeskakuje se ze čtyř míst do pěti dalších, všechno se odehraje tam, kde to začalo, a to je záměr. Čím míň se střihá, tím víc věříš tomu, že se to fakt děje, a tenhle žánr na té iluzi stojí. Kdyby animátor scénu rozsekal na deset kusů, bylo by to najednou jenom nakreslené panely za sebou.

A poslední věc, kterou dobré kreslené porno umí a to laciné nikdy: ruce. Zní to jako hloupost, dokud si nevšimneš, že v levné animaci ruce buď nikde nejsou, nebo drží pořád na stejném místě. Tady se dotýkají, tlačí, přidržují, mění pozici. Právě tenhle detail dělá rozdíl mezi scénou, u které vydržíš, a scénou, u které si po chvíli řekneš, že to prostě není ono.

Kdo má rád zralé ženské, které přesně vědí, co dělají, je tady doma. Až budeš mít téhle nakreslené verze dost, mrkni na MILF sekci, kde to samé jede se živými herečkami. A jestli tě z toho bere hlavně ten pocit, že se to děje za zavřenými dveřmi doma, macecha je přesně ta kategorie, kterou hledáš. Tuhle si ale pusť první, konec za to stojí…