Valentina Nappi a dvě letušky v jednom letadle

Zápletka s letuškami je stará jako obor sám a nikdo od ní nečeká originalitu. Dobrá zpráva je, že se tady kulisou nikdo dlouho nezdržuje a scéna se rozjede dřív, než stihne být trapná.

Dvacet minut, tři holky a jeden chlap. To je uspořádání, ve kterém se dá snadno ztratit, jenže tahle scéna to zvládá líp než většina skupinovek, protože se drží jednoho místa a kamera stíhá. Nemusíš dohadovat, kdo je kde.

Valentina Nappi je z té trojice jasně nejvýraznější a je to znát v každém záběru. Má jiný typ postavy než zbylé dvě, drží se ve scéně i mimo záběr a nesnaží se překřičet ostatní. Řeknu ti na rovinu, že bez ní by tahle scéna byla průměrná evropská skupinovka, na kterou bys za týden zapomněl.

Co scéna umí nejlíp? Orál a střídání. Holky se prostřídají tak, že žádná dlouho nečeká, a právě tohle odděluje použitelnou skupinovku od té, kde dvě sedí a jedna pracuje. Ruce a pusa dostanou dohromady víc prostoru než cokoliv jiného.

Její zadek a postava jsou tady vidět dobře, protože kamera několikrát odjede dál a zabere celou scénu. To je něco, o co tě detailní produkce obvykle okrádá, a v uspořádání se čtyřmi lidmi je to potřeba.

Výtka je nasnadě. Dvacet minut je na tři holky prostě málo. Scéna nemá čas nikomu se pořádně věnovat a výsledkem je, že se všechno odbyde v náznaku. Kdyby měla o deset minut víc, byl by z toho podstatně lepší kus, protože materiál na to má.

Druhá vada jsou kostýmy. Drží se moc dlouho a scéna se v nich zamotá, takže první čtvrtina je spíš převlékání než cokoliv jiného. Kdo si tohle pouští kvůli uniformám, bude naopak spokojený.

Konec je rychlý a nikoho nenechá čekat. Za daných dvaceti minut rozumné rozhodnutí.

Jestli tě zajímá Valentina Nappi v uspořádání s víc lidmi, tohle je slušný začátek. Delší a tvrdší věci od ní tady najdeš taky, takže u téhle nekonči.

Za zmínku stojí, jak scéna pracuje s tím, že je tam jeden chlap na tři holky. Nesnaží se předstírat, že stíhá všechny najednou, a radši se soustředí na jednu po druhé. To je rozumnější řešení než chaos, který se v podobných uspořádáních obvykle spustí.

A jak to dopadne s tempem? Drží se svižné celou dobu, což je u dvacetiminutové scény skoro povinnost. Nikde se to nevleče a po posuvníku nesáhneš.

Ještě jedna drobnost na konec. Letadlo je tady kulisa postavená ze dvou sedaček a nikdo se nesnaží předstírat, že jste ve vzduchu. Kdo od toho čekal propracovanou scenérii, bude se smát.