Andreina De Luxe, latina anál na skoro hodinu

Skoro hodina s Andreinou De Luxe a je to přesně ten typ videa, u kterého si radši dopředu ověříš, že tě nikdo nebude rušit. Není to nastřihaná scéna na dvacet minut, ale pořádný blok, ve kterém se stihne projít spousta poloh, míst i nálad. Tohle se po kouskách pouštět nedá.

Ona je celý důvod, proč to funguje. Snědá latina s postavou, kterou kamera bere celou a nemusí ji nikde vylepšovat, a hlavně s přístupem, který u téhle stopáže rozhoduje o všem. Nešetří se na později a nečeká, až ji někdo někam posune. Od první chvíle si to bere po svém.

Anál je tady hlavní chod a nikdo se to nesnaží zabalit do něčeho jiného. Přijde dřív, než je u takhle dlouhého videa zvykem, dostane opravdový prostor a vrací se to k němu opakovaně místo aby se to schovalo na konec jako bonus. Jede se naplno a ona u toho rozhodně nemlčí.

Za zmínku stojí, kde se to celé odehrává. Velká část se točí v hotelovém pokoji, takže to nevypadá jako ateliér s postelí uprostřed, a pár pasáží se odváží ven, kde je slyšet okolí a mění se světlo. Ta změna prostředí je jediná věc, která tak dlouhé video drží pohromadě, protože bez ní by se to slilo do jednoho záběru.

Její zadek je samozřejmě téma, kolem kterého se staví většina záběrů, a kamera se k němu vrací pořád dokola. Není to lenost, prostě je to to, kvůli čemu si ji lidi pouštějí, a video se netváří, že jde o něco jiného. Prsa dostanou svůj prostor taky, hlavně v pomalejších částech.

Zajímavá je jedna věc, kterou u téhle délky nečekáš. Nespadne jí tempo. Ve chvíli, kdy by většina scén už dávno dojížděla ze setrvačnosti, se tahle ještě jednou rozjede a druhá půlka je vyloženě ostřejší než ta první. Právě proto se vyplatí nevypínat to v polovině.

Slabiny to má a je fér je říct. Prostřední část se táhne, protože se v ní pár poloh opakuje bez toho, aby se cokoliv posunulo, a párkrát je znát, že se natáčelo na etapy. Zvuk mezi bloky skáče a jeden střih je tak hrubý, že ti dojde, že mezi tím byla pauza. Proskákej to a nic ti neuteče.

Nech si to na večer, kdy nikam nespěcháš. Odmění tě to až ve chvíli, kdy se přestaneš dívat na lištu s časem, a po deseti minutách bys viděl sotva rozjezd. Dlouhých kousků je tady víc a jeden druhému se vůbec nepodobá.